Dodge wc51
Dodge WC byla řada amerických vojenských užitkových vozidel používaných v druhé světové válce.
Na pevném rámu je vpředu umístěn šestiválcový motor označený T 214. Je to řadový šestiválec, čtyřtaktní, s výkonem 92 koní/ 3200 ot./ min. objemu 3772 ccm. Ventilový rozvod je SV. Motor používal pořadí zapalování 1 – 5 – 3 – 6 – 2 – 4, které obstarával rozdělovač Auto – Lite IG6 – 4707 – 1 nebo IG6 – 4703 – 1.
Palivová nádrž je na 114 litrů, s ní automobil dojede 440 km. Pohonnou směs připravoval karburátor Zenith 29 nebo Carter ETW1. Kompresní poměr motoru je 6,7 : 1, umožňuje spalovat i nekvalitní málooktanové palivo. Jeho maximální rychlost činí 89 km/ hod. Na motor navazuje suchá kotoučová spojka a čtyřstupňová převodovka se zpětným chodem. Automobil má stálý pohon zadní tuhé nápravy s možností připojení nápravy přední. Nápravy jsou zavěšeny na půleliptických perech. Brzdy jsou bubnové v kolech ovládané hydraulicky. Kola mají terénní vzorek a používají rozměr 9,00 – 16. Elektrický rozvod byl 6V, ale u štábních a speciálních vozidel se používalo 12V. U vozů s šestiválcovým rozvodem bylo použito dynamo typu Auto – Lite GEG – 5002 – A. Sériově byly montovány baterie o kapacitě 116 Ah. Stejnou značku elektropříslušenství měla i cívka značená Auto – Lite IG – 4070 – P, starter Auto – Lite MAW- 4029 a svíčky Auto – Lite A7 nebo A5, 14 mm.
Automobily řady Dodge WC vznikly dle požadavku americké armády, která si byla vědoma, že její vozový park se skládá z vozidel od více jak 120 druhů výrobců, a která chtěla mít univerzální druh, který bude mít množství společných náhradních dílů. Roku 1937 uzavřelo ministerstvo vojenství s koncernem Chrysler smlouvu na vývoj automobilu s pohonem všech náprav. Továrna Dodge nabídla svůj prototyp 1,5-tunového automobilu, který byl podroben zkouškám. Poté následovala výroba menšího sériového množství, které bylo též dále testováno a firma pracovala na dalším zlepšení.
Po úspěšném provedení zkoušek armáda objednala hromadnou sériovou výrobu a celá kapacita továrny Dodge byla využita na výrobu automobilů pro vojenské složky. Do výroby byl zaveden půltunový užitkový automobil ve třech základních variantách: valník, velitelský a zdravotnický. Od roku 1940 došlo i k produkci dalšího 0,75-tunového typu. Celkem bylo do roku 1945 přes 400 tisíc kusů užitkových vozidel všech typů. Vozidla byla za války dodávána spojencům, v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu i do SSSR, který je užíval ve velké míře. Několik automobilů měla ve svém stavu i čs. samostatná obrněná brigáda a 1. československý armádní sbor.